Švihadlo

jsem dnes objevila při debordelizaci předsíňové stěny.
Je to poctivý kus, z provazu, který ručně utkal pan Klik v Deštné na svých strojích ve svém domě, ze kterého na stará kolena udělal muzeum:
www.provaznickemuzeum.destna.cz
Skvělý nadšenec, víc se k tomu říct nedá. :-)

Koupíte vstupenku za 10 Kč, pan Klik s vámi chodí hodinu kolem provaznických strojů, vysvětluje principy, ukazuje, jak to chodí a přímo před Vámi na tom přede, motá, stáčí, tká, síťuje… a povídá. Nakonec si můžete za 15 Kč odnést ještě švihadlo, které jen tak mezi řečí přímo před vámi udělal.

Není to jen kus provazu s držadly, páně Klikovo ŠVIHADLO má uprostřed větší tloušťku, aby více táhlo k zemi a lépe se přes něj skákalo. Stejně promakané měli původní provazníci kdeco… včetně rohožek.

Jestli nebyli sousedi dopoledne v práci, tak prostě trpěli (měli tam být).
Jen jsem si tak trošku poskákala, vzpomněla jsem si na školku (myslím školku se švihadlem, ne mateřskou).
Byla to tzv. malá školka –
10x jeden snožmo dopředu,
9x snožmo dozadu,
8x střídavě nohy od levé,
7x střídavě od pravé,
6x po levé dopředu,
5x po pravé dopředu,
4x po levé dozadu,
3x po pravé dozadu,
2x dopředu vajíčko,
1x vajíčko dozadu.
Moje paměť lehce selhává – za mých mladých let byl jako poslední dvojskok – že by nula?
Taky už nevím, co byla velká školka… na to přijdu… možná každý druh skoku 10x?

S radostí jsem těch školek poskákala 5, velkých taky… a teď mě neskutečně bolí pravá pata.
Navíc ve mně hlodá ještě jeden červíček – nějak jsem si poskládala dohromady, že moji kluci měli vždycky v létě nařízeno z volejbalu skákat přes švihadlo, aby měli silné nohy a pořádný odraz.

No tak nevím – chci to? :-)
(nebojím se)
Uvidíme zítra.