Na základě dlouholetého sledování jsem dospěla k této základní klasifikaci dárků:
1) cukr, káva, čokoláda, čaj…
2) … rum bum (no spíš jiné alkoholy)
3) flora
-- a) řezaná
-- b) v květináči
4) drogerie (kosmetika, parfém).
Všichni víme, že skupina
5) ostatní
je naprosto nezbytná (něco jako zbytek v Taylorově rozvoji) v kterékoli klasifikaci, tak i tady bude zahrnovat poměrně pestrou skupinu předmětů:
-- a) dekorační předmět (např. vonná svíce)
-- b) propagační předměty firmy, kde dárce pracuje,
-- c) textil,
-- d) omyl.
Dary od cizích osob mají svá specifika – neutralita vztahu umožňuje snadněji vidět, zda je v dárku obsažen
- aspoň nějaký zájem o člověka
(impuls – ona je hodná, nemusela a pomohla mi, rád bych jí udělal radost)
- nebo jen normované chování
(impuls – hodilo by se jí něco dát).
Což nemusí souviset s hodnotou, spíš s minimem pozornosti. Myslím, že ani cizímu člověku nedá moc práce si všimnout, že do sebe liju konve čaje, nenosím moc šperků, kancelář mám plnou kytek, ale na těžítka si nepotrpím a příliš asketicky taky nevypadám…
Často se mi stává, že součet hodnoty a míry mé radosti z dárku je prakticky konstantní, takže je asi lepší dávat mi hodně obyčejné dárky… možná to souvisí s tím, že cizí osoba daruje věc méně hodnotnou jen v případě, že věnovala čas na přemýšlení o tom, zda mi dárek udělá skutečně radost?
Například mám takovou úchylku z dětství - jsem ujetá na papírnictví – což znamená, že když mi někdo daruje barevné sponky na spisy (za pár korun), udělá mi to větší radost než koňak.
Specifickým dárkem, který přináší velkou míru radosti vzniklou škodolibým očekáváním vykolejení chudáka dárce „až to zjistí“ je tzv. omyl…
Dárce vám dá omylem krabičku určenou pro tchýni nebo naopak má v podobném obalu uskladněné psací potřeby, které dostanete místo kávy ve stejné plechovce…
Top worst dárků – tj. dárek s minimem hodnoty i míry radosti - vyhlašuji méně empatického studenta, který se domníval, že mi udělá radost svou podprůměrnou seminární prací z jiné školy a jiného oboru. Původně si s ní nevěděl rady, tak se na mě (jakožto zcela cizí a neznámou osobu) obrátil. Odměnu jsem dostala v pdf. :-)
Jde o vzácný případ, kdy české přísloví „lepší něco než nic“ je lepší v parafrázované verzi „lepší nic než něco“.
Shrnu-li závěry:
1) součet hodnoty dárku a míry mé radosti je konstantní, z regrese by bylo možné odhadnout závislost přesněji (viz obrázek),
2) existují statisticky ulítlé hodnoty,
3) je lepší se s dárkem dostat nad přímku než pod ni.
No a top best… loni jsme dostala poukázku na večeři pro dvě osoby v hodnotě 1 000 Kč… bylo to od Veroniky (tj. ne firemní dárek) a asi jsem si ji i zasloužila, ale přesto oceňuji ani ne tak hodnotu, jako její úsilí vymyslet něco originálního, přitom ne pevně daného a člověka nějak traumatizujícího (proč mě teď napadá skok padákem?)
Dlouho nám nějak chyběl čas vůbec si v klidu na tu večeři zajít, jenže doba vypršení této opce se blížila a tak jsem v sobotu uvařila oběd jen pro hladové děti, sami jsme se pokusili ještě pořádně vyhládnout a pak jsme šli na pozdní oběd.
Zvolili jsme menu – ochutnej, kolik chceš a z čeho chceš za paušál 495 Kč.
Ani jsem se nechovala nenažraně, ani jsme tam neseděli půl dne… ale číšníci nosili stále novou nabídku speciálně nakládaných mas… od každého z deseti mas jsem si dala jen tak kousíček… a taky kousíček pečeného ananasu a banánu a paprik a květákový salátek…
Během hodiny jsem já, spíš přirozený vegetarián, překročila objem své běžné konzumace masa na tento rok.
… odkutálela se domů…
Od té doby trávím… takže z praktických důvodů žádná čísla neuvádím.
Ani není co – mí sloni spí zimním spánkem, protože stále honím králíky.
Ale aspoň něco pozitivního – včera jsem potkala venku (když ještě ležel sníh) kamarádku s dětmi a sáňkami – ochotně mi půjčila obojí, takže jsem si včera kromě chůze po křupajícím sněhu a tanci po kluzkém parketu i super zasáňkovala.
A už zase padá… to bílé z nebe… jenže zase nevydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat