Clean Desk Policy

Kdysi v dávnověku, dokonce za dob, kdy jsme ještě budovali rozvinutý socialismus, byl zakoupen koncernovou účelovou organizací OKR (předchůdce OKD) nový výdobytek techniky – sálový počítač IBM. Tatínek byl jako týlový programátor vyslán na školení a přinesl si z firmy IBM zajímavé dojmy.
Nebylo to nic z konzumního kapitalistického života, ani obdiv k technickému pokroku – naopak o programátorech v IBM se vyjádřil opovržlivě, neboť technické možnosti jim umožnily degradaci schopností dokonale efektivního programování. Tatínkovi ale naprosto učarovala CLEAN DESK POLICY, politika čistého pracovního stolu, kdykoli člověk opouští práci.

Ačkoli nejsme od sebe povahově příliš vzdáleni, tak v tomto jsem se nepovedla… prostě hodně nepovedla. Mé pracovní místo připomíná kompost nebo spíš prostor mezi několika komposty (ale hromádky nejsou hnilobné, tedy pouze v úřednickém pojetí – zatím neskladuju ohryzky ani nedopité hrnky apod.). Rodina je k mým hromadám tolerantní a říká jim vědecká práce… můžu ti odsunout tu vědeckou práci a vyluxovat pod stolem?
(počet hromádek je limitně blízký počtu mých slonů)

Pouze když přijedou na návštěvu rodiče, tatínek významně obchází pracovní stoly nás všech, píchá do hromádek prstem a někdy vzdychá, jindy syčí… ale vždycky se ozývá tajemné zaklínadlo „KLÍNDESKPOLISY“. Společnost IBM se během 30 let propadla na mém top žebříčku sympatií ke světovým firmám hodně nízko… skoro na dno.
Až minulý týden jsem si povídala s jednou slečnou, která mi jen tak náhodou řekla, že pracuje u IBM… Hm „KLÍNDESKPOLISY“, vypadlo ze mě a objasnila jsem jí osobní postoj k jejímu zaměstnavateli. Zasmála se a vysvětlila mi, že to je jen taková hra… občas probíhá předem ohlášená kontrola, tak je třeba všechno uklidit a do hodiny jsou stoly v běžném pracovním stavu.
Takže tati…
Už toho nech – ani u IBM už nejsou pedanti tvých snů.

Naše šéfka nechce, abychom v kancelářích umřeli v prachu, špíně a nepotřebných papírech, a tak jednou za rok probíhá kontrola pořádku v kancelářích (Clean desk policy day :-))))
Ten den D byl dnes a byl ohlášen týden dopředu (asi abychom našli dostatečné množství skrýší) a pozor – byla nahlášena sladká cílová odměna. Můj kancelářský souputník je ctižádostivý i mlsný (navíc jsou to naše společné vlastnosti) a tak se rozhlédl po místnosti a pravil, že jak zná ostatní kanceláře, zdá se mu, že nejsme zcela bez šancí… snad jen kdybych si uklidila ten stůl. Bohužel jsem zapomněla, tak jsem si dnes ráno byla nucena přivstat, vlétnout do kanceláře a obsah stolu přemístit do skříněk s dřevěnými neprůhlednými dvířky (přičemž jsem si všimla, že Jirka to udělal stejně, jen v záchvatu soutěživé paranoi ty skříňky i zamknul a uklidil klíče).

A stejně jsme zase nevyhráli hlavní cenu… tak příště jdu do prasátka a chci mít nejzabordelenější kancelář.

Což by mohla šéfka taky ocenit, neboť americký výzkumník, velký teoretik přes pracovní nepořádek, vědec Eric Abrahamson, zjistil, že lidi, kteří pracují v nepořádku, mají v průměru o 37 % vyšší výkon.
(fakt by mě zajímalo, jak to počítá :-))
Pořádek potlačuje invenci a kreativitu, což je známá věc….
Na tohoto pána mě překvapivě upozornil tatínek – pravděpodobně ve snaze si namluvit, že nejsem pro svět úplně ztracená – tady jsou stránky význačného bordelologa:
http://www.ericabrahamson.com/
Je pravda, že se přitom ušklíbnul a konstatoval, že by stálo za to vyfotit můj stůl a poslat mu snímeček. Prý by se mi tím otevřela velká šance profesního růstu – zcela jistě by mě pozval k sobě jako hostujícího profesora a maximálního odborníka v jeho oboru.

Sloní čísla:
Slon 10: nic moc … z domů jsem šla za tmy a domů taky za tmy, takže jen 30 dřepů, 50 lehsedů a za poledne v práci dvakrát klusem boční nouzové schodiště z přízemí do pátého patra
(ale asi jsou tam kamery, protože když jsem se rozběhla potřetí, přišel pán z ochranky a dost zvláštně na mně koukal, tak jsem raději odcouvala ke svému sterilnímu pracovnímu stolu)
Zajímavé zjištění – pro směr nahoru jsou lodičky lepší sportovní obuv než pohory.