úterý 28. dubna 2009

Máslo

Dokonalé drbny jsem naposled nenáviděla v pubertě, poté jsem nejdříve rezignovala, později mě začaly jejich postupy a pochody zajímat ze sociálního hlediska. A některé aspekty mě fascinují dodnes.

V mém oblíbeném malém městečku žila byla paní B. a ta nenechala na nikom nit suchou, pozorovala, aktivně sbírala data, měnila je do podoby bulvárních informací a v pravou chvíli posílala dál.

Jejím manželem byl o 8 let mladší veterinář, štramák, o kterém se říkalo, že si ji vzal pro peníze. To je ovšem drb, patrně slabý odvar, který mohl už dávno vzniknout chabá reakce na její systematickou záškodnickou práci.

Přidržme se faktů – měli společně dvě děti a samozřejmě, že když paní B. šířila to nejhorší o lidech okolo, nezapomínala nikdy zmínit, jak,v kontrastu s ostatními, jsou její děti dokonalé. Sice ji chápu jako matku, dokonce si myslím, že i ty děti byly fajn, ale život šel dál…

Dcera v době, kdy byla úspěšnou studentkou a nadanou tanečnicí, naletěla na nabídku skvělé letní brigády (taneční) a skončila de facto jako nevolnice bez dokladů v jakémsi zahraničním night clubu, nějaký rok o ní vůbec nevěděli… dost drsné… lidi je sice litovali, padly i takové myšlenky, že teď už snad bude klid.
Ale nebyl… ani když dceru vytáhl z bryndy a dovezl zpět jakýsi 3x tak starý bohatý Němec, postavil jim dům, ani když se ukázalo, že jejich syn je homosexuál a raději se odstěhoval z maloměsta pryč.
Paní B. chodila, sledovala dění nalevo i napravo a dál trousila, kdoví z čeho Novákovi postavili barák, kde na to nakradli, čí asi to Procházkovo dítě je, že mu není podobné a že prý ten Dvořáků kluk seděl a Kopecký chodí za jinou… jedna jedovatá slina za druhou.

Nepřekvapovalo mě, že drbe, ani jsem jí nepřála situaci s dětmi, ale vrtalo mi hlavou, že s takovými (z pohledu maloměsta zvlášť) kily másla na hlavě má odvahu stále aktivněji šířit bulvár.
Že se nebojí, že jí někdo vmete do tváře něco hodně ošklivého.

Ale co vím, tak místní tím byli fascinováni také a nikdo nikdy neměl odvahu na ni zařvat, ať si uklidí před vlastním prahem… a to ani poté, co si její muž nastěhoval do velkého nového domu o hodně mladší milenku a svorně (spíš nesvorně) tam žili ve třech… a paní B. dále glosovala prohřešky proti mravnosti – samozřejmě těch druhých, o své rodině jen v dobrém.

Co mohlo být příčinou jejího chování?
Nejlepší obrana je útok?
Otočme to – kdo útočí, ten je v koutě a vlastně se brání?
Skoro se dostávám k chuti politovat někoho, kdo škodí jiným… ale ještě jedna obrátka – bulvár je vlastně taková větší zlá drbna – znamená to, že i tam jsou lidé chudáci v koutě, kteří útočí, aby ubránili sebe?

Tomu nevěřím, a proto pro mě zůstává otázka zlých drben s máslem na hlavě nevyřešená.

2 komentáře:

  1. Drby nevyřešíme ale dnes jsem narazil na zajímavou teorii svého kolegy. Došli jsme k názoru, že celý národ čte Blesk, ačkoli je to tragédie, protože obsažená informační hodnota neodpovídá zdaleko pořizovací ceně plátku. Jenže co je normální chování? Určuje to statistický výskyt v populaci? Pokud ano, pak nejsem normální jedinec, protože Blesku se cíleně vyhýbám proto, abych měl ještě místo na vlastní úsudek a nemusel soudit lidi jen podle toho s kým spí, co provedli nebo co kde kdy komu ukradli. Možná je to tragédie ale zájem o drby a pomluvy je všeobecně normální. Asi zítra někoho pomluvím, abych se trochu srovnal s davem a nepodlehl tak přírodnímu výběru ...

    OdpovědětVymazat
  2. moje mala noticka: Pozor! v uzke kolejni nebo tabornicke komunite drbny byly vzdy prinosem!!! Pokud mel clovek problem, stacilo, aby se to dozvedel drbna a bylo po problemu:). Ten se velkym sirenim sam vyresil:). vzdycky to tak fungovalo, a casto velke drbny byli i muzi:). Asi tak.

    OdpovědětVymazat