Pláč obrozenců

Je zcela nepochybné, že degenerujeme, stejně a všichni. Milosrdně tomu můžeme říkat „inovace mínus prvního řádu“.

Ale nejen mně se zdá, že v našem podání ale ještě rychleji degeneruje mateřský jazyk. Ano, připouštím, že čeština je poněkud složitá, mluvená verze se leckde liší od psané.

Už jsem si zvykla, že i v titulcích novin lze najít perly - jako vyseli (což je v pořádku, kdyby šlo o osetá pole, ale ono jde o visící objekty), omýlaný (patrně od vyjmenovaného mýlit se místo nevyjmenovaného mele) a dokonce i vydět (že by předpona vy-, vý-?).
Oblíbeným se stává slovo vyplívá (asi jako vyplivnuto místo plynutí) opakovaně se objevuje i ryziko (možná odvozeno od fyziky, případně hychykyrydytyny, vždycky tvrdé y). Dislektici a disgrafici už asi dvojití zůstanou a nad viz. se taky už nemá smysl pozastavovat… prostě je to tak archaický výraz, že si tu tečku zaslouží.

Normálně mě chybné psaní i ve shodě podmětu s přísudkem nerozhodí, ale musí se zachovávat smysl věty.
Tohle už je na mě moc: „Italská policie zadržela na jihu země 19 lidí, které dopovaly buvoly zakázaným růstovým hormonem.“
Kdyby ti buvoli měli na konci měkké i, tak bych neváhala a viděla bych obrázek italských policistů, kteří osvobozují z buvolí ohrady 19 lidí… a osvobození lidé jim děkují, protože ode dneška už jim nebudou ta ošklivá zvířátka místo jídla dávat do korýtek hormony, aby pak z milých lidiček bylo nadojeno více mléka na výrobu mozzarely.

Pořád se nemůžu rozhodnout, zda by obrozenci nad dnešní situací plakali nebo se radovali – jazyk je živý (to byl snad jejich cíl), žije vlastním životem (to taky chtěli, ne?), ale mnohdy je v jedné větě více slov nečeských než českých….o nějakých pravidlech se raději nezmiňovat.

Jenže, jenže… dosti moralizování, protože nechť hodí kamenem, kdo je bez viny – a já to zcela jistě nejsem.
Bezostyšně pro korektorské práce využívám vlastní děti.
Čím více píšu, tím více przním jazyk.
Tak jdu na to.

Dnešní čísla:
15 km na kole – nic moc, ale za obtížnějších podmínek. Ukázalo se , že pumpička není k nalezení, protože nějak ztratila funkčnost (sama), tak ji kluci vyřadili z provozu). Můj výlet byl ve skutečnosti výsadek pro novou a lepší pumpičku, kterou jsem na poloprázdném kole jela koupit. No a místo, abych nově zakoupenou pumpičkou kolo rovnou dofoukla, tak jsem ujela dalších 10 kilometrů, než mi to došlo…
Možná bych měla nárok na papíry na hlavu.