Zamilovaná zvířata

se jmenuje film, na který bych asi sama nešla, kdyby mě nevytáhla Eva.
Jde o dokument mapující rituály namlouvání a množení mnoha živočišných druhů v přírodě. Natočili ho Francouzi a vyhráli si s tím. Prakticky bez slovních komentářů je zachyceno u 185 zvířecích druhů v různých fázích rozmnožování.
Začíná se sledováním soupeření samečků, kdy si vymezují pozice, pak jejich předváděním, aby upoutali pozornost (naprosto nepředstavitelné záběry zejména z ptačí říše), samotné namlouvání s konkrétní samicí, spáření, zařízení bydliště, narození a péče o potomky.

U každého druhu jinak, u všech druhů společné prvky… nebyla bych to já, kdybych si z toho nevytvořila pár zobecňujících závěrů:

1) S rostoucí „vyspělostí“ živočišného druhu
--- upadá zejména úloha samce,
--- namlouvání je fádnější,
--- mláďata jsou po narození méně schopná a delší dobu odkázaná na péči matky.

2) Samec buď opravdu evidentně převyšuje ostatní samce, nebo s nimi musí na nějakém poli soupeřit, aby vymezil svou roli… v případě, že nedělá ani jedno, je asociál a nemá šanci.

3) Samec si sice vybírá samici (kterou z těchto 20 samic se budu pokoušet zaujmout?), ale samice pak volí (chci tohohle moulu nebo si počkám na dalšího?).

Trošku zamrzelo, že toužebně očekávaný drastický záběr, kdy kudlanka nábožná sežere svého samečka, byl vystřihnut :-)

Čísla apod:
Za uplynulý týden mám na kole 70 km a na bruslích 23 km. Nic moc, ale když vezmu v úvahu, že od čtvrtka do neděle jsem byla ve Slovinsku... tak je to trošku lepší.
Včera jsem dokonce hodila dvojkombinaci - brusle i kolo - super... ale dnes jsem pro změnu nestihla nic.