Lízátko

Ve vzpomínkách na výlety mého mládí se vyskytují technické detaily vsazené do přírody – čímž nemyslím zrovna horizonty Třineckých železáren, Ostravských dolů a hutí, věčný oheň Parama nebo jiné industriální zony u měst, ale taková ta malá překvapení, která na vás vykouknou z jinak přírodní výletní krajiny – mezi lesy, domky, loukami. Nejvíc mi utkvěla „lízátka“ – vodojemy kdysi šedivé, obyčejné, ale dominantní. Zatímco tehdy byly zdaleka viditelné, nepřehlédnutelné a výrazné, dnes, ačkoli se vybarvily (nejčastěji Orion nebo Vodafone), zanikají.
Odkaz na idylické vnímání vodojemů před řadou let na mě dýchnul z tohoto obrázku:
http://www.amart.ic.cz/images/galerie/Hony/09_19__vodojem_probluz.jpg

Doba pokročila a jak pro malá, tak pro velká lízátka je těžké upoutat moji pozornost v konkurenci jiných výdobytků konzumu.

Dnešní výlet na kole byl v pravdě poznávací… byl sice přírodou, ale tolik parkovišť, vrakovišť, skládek a velkých hal plných nového zboží v naprosto zbytečných obalech, které poputují na skládku rovnou… už jsem dlouho neviděla.
Vyhlídka nad Roztoky vcelku neutěšená – skládka Úholičky, skladovací obří kostka Alberta v Klecanech na obzoru, Buštěhradskou haldu už jsme měli daleko za zády a u domků se vršily prázdné lednice – ať žije šrotovné.

Super, podpoříme výrobu, roztočíme kola konzumu a zkracování životních cyklů výrobků na plné pecky… hlavně že se točí… ale neměl by někdo nejdřív vyřešit, kam všechny ty věci budeme vyhazovat?
Já vím, řešil to už Neruda, ale tohle nechce mít nikdo za domem (ani ďábličtí, kteří ale bohužel mají), viz odkaz:
http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/fotogalerie/foto/88242/?cid=450833

Jsem zpátečník a místo šrotovného bych zavedla vyšší poplatky za odpad a maximálně vysoké pokuty za nelegální zbavování se odpadu ( vím, že se tím kola ekonomiky neroztočí, ale nejsem tu v práci :-)).

O třídění odpadu nemluvím, protože je sice možná fajn, ale je to jen odpustek – nevytvořený odpad nemusí být tříděn.

Asi si zítra koupím v nějakém malém obchodě obyčejné malé lízátko, balené jen v tom minimu celofánu… snad se ještě prodávají.
(na internetu jsem našla lízátka jen konopná, tequilová a s výmluvným názvem hash, tak jsem fakt na vahách :-( )

Dnešní čísla:
70 km na kole, profil divočejší, ale už jsem ve stavu, kdy se mi ani nechce ho vytvářet… krizi jsem měla na 53. km (byl do kopce a s autama) a pak až na 65. km – to když jsem pochopila, že jinak než do kopce to už nebude… ale dojela. Na 67. km se mi vynuloval tachometr – jen délku tripu – pravděpodobně usoudil, že to je nesmysl, abych najednou mohla najet víc.