neděle 26. dubna 2009

Jde proti nám kdo nejde s námi

Družstvo je jeden z typů kapitálových společností, právní forma definovaná zákonem a jako taková je využívaná, pokusím se nadnést nad kontext družstevního vajíčka z Honzíkovy cesty… ale je fakt, že dnes se mi to moc nepovedlo, uznávám a sypu si popel na hlavu.
Jenže, jenže… to co říkal "Pan obhájce družstevní developer" mi místy zavánělo socialismem, místy už ale prvobytně pospolnou společností s nerozvinutými barterovými obchody.
Jak jinak nazvat situaci, kdy se pán rozplývá nad tím, že při družstevní výstavbě, na které se družstevníci přímo podílejí, se ušetří až 20 % nákladů…?
Když si postavím sama, cihly vypálím, lopatu na písek předtím udělám z oblázků, pak ušetřím ale 100 % nákladů.
Ale já jsem horší člověk, proto dělám sobecky to, co umím, vydělám tím peníze a koupím si hotové zboží – ať už jde o byt, chleba nebo vepřové.

Zrovna tak vynášel do nebes družstevní bydlení oproti bytům v osobním vlastnictví, protože družstevní tím, že nejsou bydlících, ale družstva, představují určitý závazek chovat se kolektivně přijatelně, tak aby všichni okolo byli spokojeni, neboť v opačném případě můžete být z družstva i vyloučen… safra, safra, čím to na mě zavanulo…?

A prý taky na vesnicích, kde se postavily družstevní domy, to stmelilo obyvatele a je tam lepší atmosféra mezi lidmi než v jiných místech… nebyla ona taková atmosféra na vesnicích ještě před existencí družstev?

Pán ale nebyl ani tak sociálně zanícený, jako developer.
Samozřejmě, že na řízení podobných staveb slušně vydělává (čímž se nechlubil).
Jeho dojemný příběh, jak v jednom domě dal byty "zdarma" dvěma důchodkyním, které chudinky bydlely ve starých polorozpadlých domech se zanedbanýma zahradami bez možnosti se o svůj majetek postarat…. Měl konec jak z červené knihovny… pán se postaral o důchodkyně a jejich velké pozemky taky.
Bez opory příbuzných prožily dva šťastné roky v družstevním domě a pak zemřely (pravděpodobně štěstím, říkal pán a neznělo to od něj ani cynicky). Ale kdo na tom asi víc vydělal?

A kdo dělá družstvu správu i po dostavění?
A libuje si, jak je to levné, protože účetnictví jim dělá jedna nájemnice (za hubičku) a opravy jeden šikovný řemeslník v přízemí (za hubičku).
Tomu říkáme úspora nákladů?
Nebo jen přesun na levnější zdroje, které často končí vlastně zneužíváním, tj. okrádáním ochotných?

Zajímalo by mě, co dělá zadarmo ten panáček sám pro jiné?
(jeho odpověď znám – stavím družstevní domy - a znělo to tak hrdě)

4 komentáře:

  1. Jsi statečná žena. Obávám se, že bych to psychicky neustál. Ani poslouchat profesionálního nadháněče a asi ani bydlet v družstevním bytě. Bojím se, že bych tam štěstím neumřel. I když kdybych se snažil ...

    OdpovědětVymazat
  2. A teď si ještě představ, že ten nadháněč to prezentoval jako vědecký výzkum :-)
    Ve finále on byl za vědce lidumila a já za asociální blbku.
    Co se dá dělat... :-)

    OdpovědětVymazat
  3. To se nesmíš nechat, oni to maj nacvičený ! Mám v živé paměti, ja jsme měli doma předváděčku na vlněné deky. Pořád tam mával krabičkou a dokazoval, jak to stíní záření z el. vodičů a já jsem se pořád ptal a oponoval a nakonec to dopadlo tak, že ze žalu vypil celou flašku whisky, kterou přinesl původně s sebou asi pro všechny, nocoval na parkovišti v autě, pozvracel silnici a ráno odjel. Od té doby vím, že kdo se nedá, má navrch (nebo ho utlučou, přijde na to)

    OdpovědětVymazat
  4. Ty si pořád představuješ, jak mi někdo nutí byt... ale omyl, to nebyla komerční akce, ale vystoupení na "vědecké" konferenci a pán si hrál na vědce (patrně si přivydělávajícího stěhováním stařenek).
    (ano, taky jsem měla pocit, že si spletl časoprostor) :-((

    OdpovědětVymazat