Pověry

Jarní počasí mi v kanceláři udělalo tropickou atmosféru a kytky se přehodily do pouštního režimu, kdy jsem schopná jim 2x týdně nasimulovat vydatný tropický liják - takže rostou jako v džungli. Nemám v práci na zalévání konev, jen dvě velké plastové lahve.
Musím ke dřezu několikrát a pokaždé se najde nějaký dobrák, který mi vysvětlí, že „květiny přece nemůžeš zalévat vodou rovnou z kohoutku, protože není odstátá a neporostou“.
Ne že bych to nějak moc prožívala (a moje kytky taky ne) - většinou tyto rady přicházejí od majitelů právě jedné sady nezhubitelných tchýniných jazyků (pravidelně zalévaných odstátou vodou a zbytky odstátého kafe).

Přesto imperativ „zalévat kytky odstátou vodou“ je moje noční můra, protože ani při maximální snaze nejsem schopná doma zalít odstátou vodou (v létě) více než desetinu kytek – jsou to kýble a kýble vody, kterou Adély denně vypijí. Vzhledem k tomu, že se jim daří, skončila „odstátá voda“ někde mezi černou kočkou a rozbitým zrcadlem.

V dávnověku, někdy kolem roku 1986, jsme sdíleli koupelnu s Petrem (nejen). Dvakrát denně nám vysvětloval, jaké škody na sobě pácháme, čistíme-li si zuby teplou vodou – budeme mít paradentózu.
Zkoušela jsem studenou, ale tělesná teplota je v puse prostě příjemnější… 20 let jsem žila s výčitkami, že si systematicky ničím chrup… pak jsem se opatrně zeptala zubařky.
Zakroutila hlavou „jak jste na to přišla?“…
„říkal nám to na koleji jeden kamarád“ …
“ na koleji?“ (zapochybovala, neboť měla k dispozici mou kartu s datem narození),
„ zubař?“
Už jsem raději nedodávala nic ani o časové prodlevě ani o optoelektronicích a metrolozích…
Nicméně stále při čištění zubů myslím na Petra a studenou vodu (a to jsem ho víc než 20 let neviděla).

Třetí pověrčivá můra, kterou nemůžu nějak vytlačit, je „nejez ve stoje, budeš mít tlusté nohy“ (říkala babička, když mi byly 4 a byla jsem podvyživené vyžle - neposlouchala jsem ji a tak mám dneska tlusté nohy).

Nejsou to typické pověry, spíš takové mýty, co se šíří a narůstají a mezi lidmi jich koluje hromada…

Takže by mě zajímalo, jak je to s těmi kopřivami (opravdu se při jejich škubání neutěšuju prevencí revmatických onemocnění naplano?) nebo s vlasy, které se dítěti do roka nemají stříhat, protože to krátí život?

Jsem pokrokový člověk a na pověry samozřejmě nevěřím… přesto jsem děti do roka nestříhala a u každé černé kočky se pro jistotu ujistím, že má bílé tlapky. :-)