Když už tak až

na doraz…. to mě napadlo, když mi došlo, že Blesk neběhá jen tak v úkolu, ale systematicky, propracovaně a pořádně, což znamená splnění velkého komplexu dalších podmínek. Přičemž jde o konjunktivní vazby – není-li splněna jedna podmínka, všechno se to zhroutí.

Obdivuju lidi, kteří něco dokáží začít a dělat systematicky, do důsledků, dlouho a s plným nasazením.
Tak třeba Jana a Luděk… nepamatuju se, že by někdy hrávali šachy. Když byli kluci hodně malí, David akorát začal šoupat s šachovými figurkami, byli jsme u nich na návštěvě a David si chtěl zahrát…. tak to tam nějak šoupali a Luděk přišel na to, že i jejich Ondra by mohl hrát… pak i Vojta… to už ale Jana od objevení způsobu, jak se s tím tahá udělala velký krok dál - přečetla mraky šachových publikací v různých jazycích a začala jezdit na turnaje nejdřív jen jako doprovod s klukama, pak začala hrát turnaje dospělých (to už znala všechny zahájení, zakončení a kdovíco…). Pak založili u nich šachový oddíl a vedou ho, včetně tréninků - a dost dobře. Stejná asi byla Luďkova cesta ke kolu.

Někteří lidé jsou vytrvalí běžci na dlouhé trati.
Já bohužel (nebo naštěstí?) jsem jiný typ… na starty dlouhých tratí se programově nestavím a když už na nějakou dostanu, rozhodně nemám ambice ani ji dokončit, o nějakém soutěžení a útoku na přední pozice nemůže být řeč. Pokud jsem na nějaké trati doběhla, je to jen shoda okolností – ať už jde o rodinu, vzdělání, vždycky běžím spíš proto, že nevím kudy a kam bych tu trať mohla nejlíp opustit, takže na ní raději setrvám.

Nerada vzdávám, ale i vyhrávám (přináší to závist, která dobrý pocit rychle přebije) a kdo rád prohrává?

Tak proč běžet na cíl?
Tím pádem vyhledávám spíš činnosti se špatně měřitelnými cíli. Namalovat, napsat, ušít, uvařit, dneska samba, rumba :-).
Kdo pozná, jestli jsem vyhrála?
Nikdo, ani já ne.
Takže pohoda.

A abych zase nevypadala tak bez ambicí, tak i já jsem dneska dělala jaro – zasadila jsem pelargonie a doufám, že v neoficiální sídlištní soutěži zase získám nějakou dobrou pozici. :-)

(Přiložená fotka je z předloňska, ale z hlubšího podzimu, na jaře a v létě jsou vždycky lepší, ale fotky nemám, já si je nefotím).