Single

Prvobytně pospolní spoluobčané žili v tlupách, vývojem věků se tlupa scvrkla na rodinu. Dříve třígenerační, dnes maximálně dvougenerační. Jednogenerační bydlení mladých vystřídal život single.
Nic proti, jen mezi těmi singly naše pětičlenná rodina plná dospělých vypadá tak nějak… sociálně.

Single způsob života si ale oblíbily naše ponožky, a to podstatně dřív, než se stal obecnějším trendem. Aplikují ho bez rasových rozdílů – barevné se mi jakžtakž daří přesvědčit k životu v párech, ale černé a bílé se silně zpěčují. Každý průchod pračkou znamená několik ponožkových rozchodů.
Nechápu, kde se rodí stále další a další liché ponožky.
Úloha o najití dvou stejných ponožek je stále komplikovanější, protože jednotliví majitelé nemají jednotnou strategii boje při sestavování do páru.

Při třídění se objevují tři základní kritéria:
- barva,
- velikost,
- materiál
a dvě doplňková kritéria:
- vzorek a
- tvar.

Barva je z neznámých důvodů kritérium základní – bohužel v převážně mužské domácnosti nebývá při třídění identifikován lehký rozdíl mezi černou, hnědou, tmavě šedou a tmavě modrou.
Dochází pak k uzavírání nesourodých sňatků – hlavně, že jsou tmavé.
Nás holky to ani moc nepálí (tmavé nenosíme), ale Honza, kterého dokáže rozhodit opravdu máloco, občas pěkně prská…. stojíc u ponožkového šuplete se snaží jít za gentlemana a prostě chce mít dvě OPRAVDU STEJNÉ ponožky, tmavé barvy, stejného tvaru (výšky a šířky), velikosti i materiálu.

Další dva muži v rodině pochopili boj proti ponožkám jako výzvu, kterou není potřeba řešit důsledně (a tím v tom dělají bordel)… jejich pojetí spokojených nohou připomíná hru Quarto:
http://deskovehry.cz/index.php/Quarto!

Ze 4-5 společných znaků jim stačí jeden, maximálně dva – což bývá odstín (pojem barva je již příliš úzký) a velikost, ale ani na této netrvají – rozmezí velikostí rodinných položek mezi velikostmi 4 až 8 je nedonutilo tento malý rozdíl vnímat.
David je vychovaný ke skromnosti a nikdy neremcá, když jedna jeho ponožka je tmavomodrá umělá čtyřka shrnující se pod kotníkem a druhá hnědá bavlněná osmička do půl lýtek, maximálně to vesele komentuje (levou jako kdybych neměl :-)).
Rozhodně nediskriminuje lichou bílou ponožku s šedým proužkem a klidně si na druhou nohu obuje tutéž s červeným, ale to celkovou ponožkovou bilanci jen zhoršuje, protože správný pár už se nemůže nikdy najít.

Zkoušela jsem proti singlistům zabojovat a už vím, jak na ně.
V okamžiku, kdy se naštvu a vyklopím všechny dlouhodobě liché ponožky do popelnice, nejpozději do týdne z naprosto nečekaných zákoutí domácnosti vyplavou ty „sudé“… ošidit to nejde (pokus se zadním traktem skříně – aby o sobě nevěděly – nevyšel).

Z bojů s ponožkami jsem vyvodila několik ZÁVĚRŮ:

1) produkce single ponožek se zvětšuje s koncentrací osob v domácnosti (single člověk = ponožky v párech, pět lidí = skoro samé single ponožky)

2) kdo vymyslet tu symetrickou prkotinu, že je normální mít obě ponožky stejné?

3) míra variability ponožek v domácnosti je ukázkou štěstí v rodině…. kdo podobné problémy neřeší, je osamělý, nebo žije s pedantem, popřípadě nemá víc než tři páry ponožek.

Dovolila bych si navrhnout malou prorodinnou agitku, kterou by mohla používat KDU-ČSL v rámci předvolebního boje (zvlášť jestli prorazí tu myšlenku, že rodič bude moci hlasovat za dítě).
Jak se ukázalo, tak je pozitivní korelace mezi velkou rodinou a množstvím single ponožek. Sice nevím, zda jde přímo o ekvivalenci, ale pokud ano, pak by se dala prorodinná politika podpořit expedicí velkých pytlů s ponožkami, kde by byly namíchané různé velikosti, materiály, vzorky, barvy…. zásadně single. :-)

V průběhu jednoho týdnem jsem se stala dvakrát přímým účastníkem zázraku.
Jak jinak nazvat situaci, kdy po pověšení prádla nezůstala v lavoru ani jedna lichá ponožka a všechny páry byly sourodé podle všech znaků?