Řízky

Vlivem několika shod okolností a událostí jsem někdy v půlce ledna dostala krásnou růži, velkou, čerstvou, nepřibarvenou, barvou něco mezi bílou a oranžovou.
Déle než 3 týdny vydržela předstírat, že je uřezaná maximálně včera.
Další dva týdny už to předstírala s mou podporou (amputace ovadlé části okvětí) a následující dva týdny zůstávala ve váze v ložnici už jen díky mé lenosti.

Večer před usnutím jsem vždy zaznamenala, že bych ji měla vyhodit, ale nechám to na ráno… a ráno jsem se spíš věnovala práci než úklidu růže.
Ta mezitím správně pochopila, že v naší domácnosti má šanci přežít hodně dlouho a začala kořenit, konkrétně ne vyhazovat kořeny, ale vespod začaly na třech místech rašit listy. Květ zvadl a stonek se změnil na řízek, čímž jsem se stala pěstitelem a teď už tu růži chci na zahradu.

Přiznávám, že k touze po úspěchu mě motivuje nejen její krása, ale i dárce – dostala jsem ji totiž od tohoto pána:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Dole%C5%BEal
Nejsem nijak zblázněná do idolů, herců, celebrit, ale spíš to vnímám jako závan historie, minulého století – mít růži od člověka, který vystupoval v premiéře melodramatu Otvírání studánek Bohuslava Martinů… :-)

Progooglila jsem hromadu stránek o tom, jak se řízkují růže, jsou tam chytré dokonalé rady…
Ale žádná neřeší, co s růží, která se nařízkuje sama a mimo sezonu, a to ani nemluvím o tom, že neznám druh ani typ – nejen latinsky, ale ani česky.

Navíc ona se mi holka snaží – květ uschnul, ale kdybych ze stonku udělala tři, tak z nich vyraší listy taky, to už vidím teď, že na to jen čeká… čímž bych zvýšila pravděpodobnost úspěchu při výsadbě… ale neublížila bych tomu zbytku dole?
Logika říká, že ne - ale my ženské víme, že o logiku se nedá opřít ani vidlička, natož hrábě.

Takže – Honzo, poraď.