neděle 28. června 2009

Vysvědčení

Jak moji rodiče, tak já zastáváme názor, že vzdělání je podmínkou dobrého uplatnění a následně spokojeného života – takže kdo studuje dobře, dělá to především pro sebe.

Jak já, tak moje děti to od útlého dětství chápeme.

Jenže – jedna věc je pochopit a druhá věc je zcela přijmout.

Zatímco moje spolužačky dostávaly za vysvědčení plná trojek cenné dárky, já jsem nosila domů vždycky vyznamenání a dostávala jsem „hm“ nebo „ta dvojka z biologie je zbytečná, ne?“.

Syn, který skoro vždycky měl samé jedničky, koukal na spolužáky, kterak dostávají cenné dárky a dostal „hm, ty jsi ale šprt“ (verze pro samé jedničky s pochvalou a nulou zameškaných hodin) nebo „kdyby ses na toho Vinaře tvářil líp, mohls mít jedničku i z chemie“ (verze pro jednu dvojku).

Všichni chápeme, kdo, proč a pro koho studuje, nikdo z nás nemá nedostatek, že by potřeboval nějaký dárek… ale stejně – ačkoli si klademe otázky „proč je třeba uznání materializovat?“ a víme, že není… tak asi v naší společnosti je.

„Učíš se pro sebe“ je sice pravdivé, ale je to prokletí, které se u nás dědí z generace na generaci… už vím, že chudinky ještě neexistující vnoučata na tom budou stejně a něco mi říká, že stejně na tom byl minimálně i můj tatínek – nebo kde se vzala jeho potřeba po celá léta zdůrazňovat svůj červený diplom? :-)
Nechtěl konečně taky trošku uznání?

Opět jsem si přečetla pár chytrých článků psychologů o tom, jak reagovat na vysvědčení, opět jsem se zašla podívat do horní poličky na svá vysvědčení, žákovské knížky a VŠ indexy… a opět to bude k ničemu.

Alibisticky si proto tvořím svoji teorii souladu, která říká, že:
1) učení je nemateriální a přináší nemateriální výsledky, tudíž není třeba materiální odměny,
2) učení je dlouhodobý proces, proto se jeho výsledky odrazí až v dlouhodobém horizontu, tudíž nárazové odměny nemohou stejně zhodnotit výsledky celku,
3) vzdělání je výsada (nikoli samozřejmost nebo dokonce trest), takže je odměnou samo o sobě.

Psychologové už o mně vědí a nehodnotí mě nijak lichotivě:
„Velmi negativně se na povahových rysech svého dítěte podepisují rodiče, kteří vynikající výsledky považují za samozřejmé. Podle založení dítěte z něj tímto způsobem vypěstujeme buď neúnavného dříče, který je ochoten za drobnou pochvalu udělat všechno, nebo uličníka, který chce rodičům ukázat, že jeho dobré výsledky nejsou samy sebou.“

Skoro si připadám jako vyvrhel, ale asi se stejně nedokážu překonat.
Už i proto, že odměnit dítě za vysvědčení materiálním dárkem mi připadá hodně degradující pro všechny strany – pro dítě, rodiče, školu a zejména pro vzdělání jako takové.

Ale o uznání se pokusím – doufám, že bude proč.

1 komentář:

  1. .. no jasně, je to tak! Pedagogové tomu říkají zvnitřnění motivace. Jakékoli hmatatelné odměny brání zvnitřnění.
    (Kopřiva, Kopřivová, Nováčková - Respektovat a být respektován)

    OdpovědětVymazat