středa 29. července 2009

Reklamy

Minimálně dvacet let si snažím namluvit, že jsem racionální a nějaký reklamní trik mě prostě nedostane. A když už na nějaký naletím, tak s plným vědomím – často se nechávám dostat unpacky.
Ano, přiznávám, koupila jsem 20 musli tyčinek, protože k nim dávali krabičku, 50 tatranek s taškou i počítač v předvánoční akci s autodráhou (ač jsme doma samí dospělí, skvěle jsme si pohráli a když přijela 13letá neteř s tchýní, taky se zabavily :-)).

Přesto zůstávám velmi ostražitá, když mi někdo dává něco zadarmo… a připadám si jako pako, když si u každé reklamy dělám vlastní výklad…
Laik by řekl samomluva, odborně se tomu prý říká mimoběžná komunikace.
U některých reklam se zasměju neskrývané stupiditě (když paní v barevném svetru balí chlapy na prášek na praní), u jiných si říkám „njn, už tam běžím“… ale pak je skupina, kterou bych nejraději totalitně zakázala - a to jsou reklamy na bezstarostnost.

Jak jinak nazvat „půjčíme vám, kolik chcete a nebudeme se na nic ptát“?

Podobné triky se ve starých pohádkách vyskytovaly ve verzi:
„hrdina má problém - puch síry – zjevení ďábla – upiš duši peklu a já tvůj problém vyřeším, ale do roka si pro tebe přijdu – upíše a po roce ukecává ďábla“…
... žádné dítě v té situaci nevěří, že se mu to povede… ale zákony happy endu jsou neúprosné – ošklivý ďábel je prohlášen za zlého a přelstěn, hrdina slaví vítězství, svatbu a je šťastný až do smrti, pokud nežije dodnes.

Doba se mění, pohádkové představy přetrvávají...
Dnešní schéma má jen drobné odlišnosti – hrdina není žádný hrdina, ale člověk, kterého z nějakých důvodů napadlo, že by se mohl obklopit věcmi, které sice k životu nepotřebuje, ale kdosi už je má, přitom si na ně není schopen vydělat a pak to už jede dál:
" člověk s touhou po nepotřebném nemá peníze – pach seriozního deodorantu – rádobyúspěšný mladý progresivní člověk – podepiš smlouvu a budeš mít domácí kino, pak budeš platit splátky – podepíše smlouvu a věří, že zaměstnavatel mu bezdůvodně zvýší plat na desetinásobek nebo že do splácení je tak daleko, že smlouva se někde ztratí...."

Pravděpodobně tady jsou kořeny lidské naivity – půjčí si a doufají, že do roka a do dne zlého věřitele přelstí. Zapomínají, že už nejsou v pohádce, ale v realitě, mají smlouvu ne podepsanou krví, ale právně platnou a pro případ neplnění je tu exekutor.

Proč je zlý ten, kdo chce, aby druhý dodržoval sliby?

Proč je chudý, který chce, na co nemá, hodný?

Co je dobro a zlo?

1 komentář:

  1. Hned jsem si vzpomel na klasicky cimrmanovsky seminar o zhoubne uloze pohadek na vychovu deti:)... "zatimco si na cloveku smlsne kdejaka havet, jeleni se klidne pasou":).
    Urcite mas pravdu, rada pohadek/reklam a s nimi spojenych projekci do normalniho zivota je celkove nebezpecnejsi nez kanystr benzinu a zapalky k tomu:).

    OdpovědětVymazat